Rozhovor s Vojtěchem Sklenářem
O Vojtovi si můžeme přečíst v medailonku, kde se nám v krátkosti představil. Na tyto webové stránky bude pravidlně přispívat svými články především o různých zdravotních problémech hokejového brankáře. Rozhodl jsem se však udělat s Vojtou poněkud delší rozhovor, kde mi odpoví na otázky tykájících se i brankářského řemesla. Jak jste vyčetli z medailonku, Vojta je můj bratr (dokonce dvojče). Díky tomu, že se mnou trénoval, zná brankářské prostředí velice dobře a pomůže nám ho nastínit jednak z pozice hokejového hráče (do 20 let hrál Vojta v obraně), tak i z pozice člověka, který měl možnost z brankářem vyrůstat a trávit s ním většinu času.
Jaké je to vlastně vyrůstat s brankářem? Tvrdí se o nich,že jsou to pěkní podivíni.
Podle mě takoví podivíny nejsou. Každý člověk je svůj. Pro některé jsou divní asi tím, že se musí odlišně připravovat na zápas či trénink. Prostě si nemohou dovolit ve své hře udělat chybu
Jak by si doporučil čtenářům (trenérům nebo rodičům brankářů), aby s brankářem jednali (mluvili, chovali se k němu atd.)?
Jednal bych s nimi jako s každým jiným hokejistou. Možná později (kolem 15 let) bych k nim začal přistupoval trochu jinak, např. bych jim dával určitou volnost, co se týče rozcvičení a přípravy na trénink či zápas. Ale základem je, aby rodiče/ trenéři/ brankáře dobře znali a podle toho k němu přistupovali.
Ty jsi netoužil být nikdy brankářem?
Je pravda, že kromě hokeje jsem chytal snad ve všech sportech (floorball, fotbal, futsal). Ale na hokeji se mi vždy líbila kombinace a tvrdá hra.
Proč jsi vlastně s hokejem skončil?
Během angažmá v Přerově jsem začal studovat medicínu v Olomouci. Medicína je podle mě nejnáročnější škola vůbec a vyžaduje spoustu času. Navíc mě hokej už tolik nenaplňoval, jelikož mě škola hodně zatěžovala a hokeji jsem nemohl dávat tolik, kolik bych já sám chtěl a po určitých neshodách s některými lidmi v klubu jsem se rozhodl s hokejem skončit a věnovat se dále jen studiu.
Chybí Ti hokej?
Ze začátku mi chyběl dost, protože konec přišel ze dne na den. Teď už je to lepší. Škola mě maximálně zatěžuje a hlavně svým způsobem i naplňuje. Dále se sportu aktivně věnuji- začal jsem hrát fotbal, běhat a posilovat.
Zajímáš se stále o hokejem?
Hokej mě stále velmi zajímá, sleduji jak domácí scénu, tak i zahraniční soutěže především NHL. Občas se zajdu podívat na zápas HC ZUBR Přerov. Možná se k hokeji nějakým způsobem vrátím v budoucnu.
Jakou máš představu o svých článcích na těchto webových stránkách?
Moji představou je psaní článku, kde chci použít své znalosti ze světa medicíny a aplikovat je ve sportu. Především se chci zaměřit na problematiku brankářů, tzn. zdravotní aspekty chytání, rizika zranění,….
Myslíš si, že osvěta veřejnosti o zdravotních problémech v hokeji je dostatečná?
Podle mě hlavní problém osvěty je uvnitř samotného hokejového prostředí. Je sice pěkné, když trenér řekne, zajdi si do posilovny nebo běž se protáhnout, ale už vám neřekne jak. Trenéři jsou ve většině klubech nedostatečně o těchto problémech vzdělaní. Jako řešení bych viděl buď to více investovat to vzdělání trenérů. Ovšem lepší způsob by byl ten, aby kluby externě zaměstnávali odborníky, kteří se přímo o tuto problematiku zajímají. Jedná se například o fyzioterapeuty a kondiční specialisty. Kluby si musí uvědomit, že na prvním místě je vždy zdraví hokejistů a to nejen aktuální (netrpí momentálně žádným zraněním), ale i dlouhodobé (správné držení těla, vývoj kostí, držení páteře atd.).
Doporučil bys hokej jako sport, který malé dětí chtějí dělat?
Ano, doporučil bych hokej, protože mě osobně dal hodně. Poznal jsem tvrdou práci, zajímavé lidi, 3 roky jsme se o sebe s bráchou museli starat sami. Pokud se rodiče rozhodnou dát své dítě do hokejového oddílu, kladl bych velký důraz na studium a celkový rozvoj osobnosti dítěte.
Děkuji za rozhovor a těším se na tvé články.
Autor: Sklenář Jiří