Význam aktivních pažích ve hře brankáře
V dnešním článku se zaměříme na jeden z klíčových prvků moderního způsobu chytání, a tím jsou aktivní ruce brankáře. Co tím vlastně myslíme? V čem je dokonalé zvládnutí tohoto prvku výhodné? Nejen na tyto otázky se pokusíme v následujícím článku odpovědět.
Aktivní chytání pažemi úzce souvisí s celkově aktivním projevem brankáře. Ještě před několika lety se prosazoval styl „Drop and Blocking“. Tento styl vypadá zcela jednoduše- brankář se snaží pracovat pozičně, ale na většinu střel chodí pouze pasivně do rozkleku a paže tlačí k tělu. Drtivá většina střel je pak tlumena (blokována) na těle. Střely, které jdou mimo tělo brankáře, pak nejsou chytány do rukavic, ale spíše vyráženy loktem (reakce loktem je při tomto stylu chytání rychlejší). Tento styl byl prosazován v zámoří, avšak v posledních letech je na ústup. Proč? Důvody jsou následující:
· Brankář ztrácí schopnost přirozeně chytat kotouče.
· Ne všichni brankáři mají předpoklady pro tento styl.
· Je hodně čitelný.
· Jeho úspěšnost je úzce spjata z dokonale zvládnutým systémem v obranné třetině.
V dnešní době se do popředí dostává trend aktivního chytání. Jednoduše řečeno, brankář nečeká jen na to, co ho trefí a následně pokryje obrana, ale aktivně kotouče chytá a snaží se tak zamezit následným dorážkám. Dokonalým příkladem tohoto projevu jsou finští brankáři.
Jaké jsou výhody aktivní práce paží? Něco jsme si nastínili již výše. Pro lepší pochopení si uvedeme i jeden konkrétní příklad. Česká reprezentace prohrála na letošním mistrovství světa v semifinále s Finskem. Divákům u televize se mohlo zdát, že Češi si nemohou na konci zápasu vytvořit žádný souvislejší tlak, ale to mělo jednu konkrétní příčinu, brankáře Finska Pekku Rinneho. Ten dokázal díky svým aktivním pažím eliminovat jakoukoliv závažnější situaci kolem své branky, protože nedal prostor k jediné dorážce. Pokud má brankář aktivní paže, dokáže daleko více kotoučů chytit nebo vyrazit do rohů. Jeho paže jsou totiž schopné chytat kotouče směřující prakticky do všech míst branky. Velice účinné je chytání kotoučů směřujících na betony, hlavu, ramena,….. Další výhodou aktivních paží je fakt, že brankář je daleko trpělivější při provedení jednotlivých zákroků a přesunů, zejména při Butterfly- slide.
Jak dosáhneme aktivnějších paží? Jednoduše: dřinou, dřinou a zase jenom dřinou. Na aktivních pažích musíme pracovat jak na ledě tak i mimo něj. Je třeba vystřílet na brankáře spousty kotoučů, aby se mu vše dokonale dostalo po kůži. Je důležité dbát na správnou techniku chytání kotoučů do rukavic, ale tou se budeme zabývat v některém z dalších článků. Trénink mimo led je minimálně stejně důležitý. Právě výše zmiňovaný Pekka Rinne tvrdí, že mu obrovsky pomohl finská obdoba baseballu, kterou v mládí aktivně hrál na postu chytače. My tohle vše můžeme simulovat pomocí míčků, míčů a dalších pomůcek (viz. https://www.youtube.com/watch?v=BeMDWrxZubo), které bychom měli v tréninku mimo led používat.
Názor trenéra brankářů Jiřího Sklenáře
Já jsem jednoznačně pro aktivní práci paží brankáře. Samozřejmě musí mít brankář i cit na volbu zákroku, protože vždy nemůže vystřelený kotouč sebrat rukavicí (ve skrumážích před brankou atd.). Klíčové je dodržování základních pravidel chytání kotoučů rukavice a to:
· Sledování kotoučů až do rukavice.
· Chytání kotoučů před tělem.
· Dokonalá poziční hra (čím lépe je brankář postaven, tím kratší pohyb rukou musí provádět).
· Rychlost reakce.
Vše je ale spojeno se vším. Paže jsou aktivní, pokud se můžou zaměřit pouze na chytání kotouče. Pokud však nejsou ve správné pozici vlivem zbytečných pohybů nebo špatné pozice v základním postoji, snižuje to jejich aktivitu a následně i efektivitu jejich práce. Proto je důležité, aby byl brankář schopný chytat pažemi nejen v klidu, ale i po přesunech a při přesunech.
Autor: Sklenář Jiří