Brankářská technika 1
Brankářská technika 1
Základní postoj a rozklek
Tento článek je první ze série článků věnující se brankářské technice chytání. V těchto článcích se budeme postupně věnovat jednotlivým způsobům provedení zákroků. Rozebereme si zákroky jak „klasické“ (rozklek, slide,…), tak i poněkud „netradiční“ (skoky, převaly,…).
Dnešní článek je zaměřen na dva nejpoužívanější zákroky současného hokeje. Jedná se o základní postoj a rozklek. Můj článek vychází z videa, které jsem pro tento účel zpracoval :
https://www.youtube.com/watch?v=DcANdpnRkgE
Základní postoj
Někoho možná překvapí zařazení základního postoje mezi druhy zákroků. Jeho zařazení vychází z jednoduché logiky- v základním postoji brankář tráví na ledě nejvíce času a jeho dokonalé zvládnutí ovlivňuje techniku ostatních zákroků.
Každý brankář měl, má a vždy bude mít svůj osobitý základní postoj. Ten vychází ze somatotypu brankáře, kloubní mobility atd. Existují však určité zásady, kterými by se brankáři měli řídit. Tyto zásady mají jediný smysl- zabrat v brance co možná nejvíce místa a zároveň být schopný provést jakýkoliv jiný zákrok.
1.Vzdálenost chodidel
Zde v dnešní době vidíme obrovskou volnost. Jsou brankáři, kteří preferují chodidla blíže u sebe. Jsou však i tací, kteří je mají hodně daleko od sebe. Co je tedy správně? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme si napřed uvědomit, co všechno nám vzdálenost chodidel při chytání ovlivňuje.
· Volný prostor mezi betony,
o Čím jsou chodidla dále od sebe, tím má brankář více místa mezi betony.
· Rychlost přechodu ze stoje do rozkleku,
o Chodidla dál od sebe zajistí rychlejší a razantnější rozklek.
· Výšku brankář
o Málo brankářů si uvědomuje, že čím širší postoj mají, tím jsou v brance menší, což je velký problém především u menších brankářů.
· Pohyb brankáře
o Chodidla blíže k sobě umožní brankáři lepší bruslení a odraz do zákroků.
Uvedli jsme si prvky v chytání, které nám vzdálenost chodidel ovlivňuje. Opět přichází otázka: co je tedy správně? Dle mého názoru je ideální něco mezi, což znamená chodidla ve vzdálenosti trochu větší, než je šíře ramen. Tato vzdálenost nám zajistí optimální sladění výše uvedených bodů.
2.Ramena, kolena špičky v jedné ose
Mnoho brankářů má s tímto problém. Řada z nich stojí v příliš v záklonu a bruslí po patách, což způsobuje:
· Pomalejší reakce na střely kolem nohou,
· pomalejší přechod ze stoje do rozkleku,
· horší pohyb v brance.
Další brankáři naopak stojí správně na špičkách, ale jejich ramena jsou příliš posunuta dopředu. To způsobí:
· zmenšení brankáře (brankář je příliš skrčený),
· pády na břicho místo na kolena.
Pro brankáře je optimální mít ramena, kolena a špičky v jedné rovině.
3. Postavení rukou
Zde v dnešní době panují velké spory. Já nechci tyto spory ještě více přiživovat, ale opět se na ně podívat trochu s odstupem. Postavení rukou musí vycházet ze základního pravidla všech brankářů, a to zabrat v brance co nejvíce místa. Z toho vyplývá, že rukavice musí být tak vytočeny proti kotouči, aby byly co možná největší. Je jasné, že rukavice sami o sobě nevyplní celý prostor, který je kolem brankářova těla volný. Proto musí být ruce zároveň postavené tak, aby byly schopny co nejrychleji a nejúčelněji reagovat na rány, které letí vedle jejich těla a rukavic. U vyrážečky je to poměrně jasné. Její postavení nám určuje čepel hole. Čepel hole musí být položena celou plochou na ledě mezi betony. Brankáři pak jen stačí, aby vyrážečka byla co největší. Toho dosáhneme posunutím vyrážečky před tělo. Mnohem spornější je postavení lapačky. Já jsem toho názoru, že zde záleží na brankáři. Pokud je pro brankáře přirozenější ji držet výše, měl by ji tak držet. Avšak dle mého názoru je optimální držet lapačku před tělem (lapačka je opět zvětší) na „11. hodině“. Toto postavení brankáři zajistí ideální reakci na kotouče letící do všech volných prostorů kolem brankáře.
Rozklek
Po základním postoji je to nejpoužívanější zákrok. Dokonce bych řekl, že s používáním rozkleku se to v dnešní době až přehání, což ale vychází z obřích postav brankářů.
Povíme se trochu o tom, jak by měl vypadat správný rozklek. Opět zde máme několik zásad, které jsou podobné těm, které platí pro základní postoj.
1.Kolena k sobě, špičky od sebe
Dodržení této zásady zajistí brankáři široký a dobře provedený rozklek. Mít zavřený prostor mezi betony (kolena u sebe) je hlavním cílem rozkleku.
2.Čepel hole je celou plochou na ledě
Tato zásada se někomu může zdát zbytečná, vždyť střely po ledě vyrážíme přece betony. Ale není tomu tak. Brankář by měl střely po ledě co možná nejvíce vyrážet holí a betony využívat jen jako pojistku. Holí udá kotouči směr, kam ho chce vyrazit. Avšak pokud čepel hole není celou plochou na ledě, brankář nemůžu tuto svou výhodu plně využít.
3.Lokty jsou uvolněné a ruce drženy před tělem
Prakticky totožná zásada pro držení loktů a rukou jako u základního postoje. Pokud jsou lokty volné, tak celá paže je více akce schopná. Ruce před tělem vyplňují více volného prostoru kolem brankářova těla.
4.Ramena a kolena jsou v jedné ose+ mírně vysazené hýždě
Stejná zásada pro rozklek i základní postoj (zde jsou navíc přidané špičky). Někdo může namítnout, že vysazení hýždí se brankář zmenší. Nezmenší. Ramena jsou posunuta dopředu, tzn. blíže ke kotouči, takže jejich velikost je zachována. Navíc má brankář díky tomuto postavení lepší reakce na odražené kotouče.
Přechod ze základního postoje do rozkleku a zpět
V předchozích částech článku jsme si vysvětlili správný postoj a rozklek. Nyní si popíšeme, jak ze základního postoje přejít do rozkleku a naopak.
1.Přechod ze základního postoje do rozkleku
U tohoto přechodu by správně měla pracovat jen dolní polovina těla. Do rozkleku přechází brankář postupně- nejdříve pokládá kotníky, poté bérce a nakonec kolena. Horní polovina těla pracuje v úvodní fázi, kdy jsou ramena posunuta mírně před osu (osa ramena, kolena a špičky) a v konečné fázi, kde jsou ruce dány trochu níže než v základním postoji. Posunutí ramen dopředu nám zajistí rychlý a agresivní rozklek.
2.Přechod z rozkleku do základního postoje
Plátí stejné pravidlo jako u předchozího přechodu- pracuje pouze dolní polovina těla. Cílem je, aby byl brankář neustále schopen chytat. Čepel hole je stále položena na ledě a ruce předsunuty před tělem. Správně by měl postavit nejprve jednu a pak teprve druhou nohu. Tak docílíme toho, že brankář má neustále možnost reagovat na jakoukoliv situaci, která před ním probíhá. Samozřejmě může stávat i oběma nohama najednou. Toto provedení je ale náročnější a někdy chybně používané.
Popsali jsme si techniku dvou nejzákladnějších brankářských zákroků. Doufám, že vám tento krátký článek (+ přiložené video) pomůže ve vašem dalším hokejovém rozvoji.
Autor: Sklenář Jiří