Přirozenost vs. drill
Úvodem se omlouvám za velkou časovou prodlevu od mého posledního článku. Byla způsobena poměrně velkým pracovním vytížením i sbíráním nových podnětů k další tvorbě. Díky zkušenostem získaných především působením u A-mužstva Pirátů Chomutov se budu v následujících článcích zabývat nejen technickými prvky hry brankáře, ale i jeho celkovým rozvojem a názory na jeho přípravu.
V dnešním článků se zaměříme na sporné téma, ve kterém se jednotliví trenéři brankářů hodně rozcházejí, a to DRILL vs. PŘIROZENOST.
U většiny dnešních trenérů brankářů slýchávám:,, Hlavně ať kluci chytají přirozeně, nedrilujme je.“ Ale co to vlastně znamená? Jaká je hranice mezi tréninkem, kde dbáme na brankářovu přirozenost, a tréninkem, kdy ho už nesmyslně drilujeme? Dnes máme jasně dané typy přesunů i zákroků. Aby se brankář naučil jednotlivé přesuny a zákroky, musí je zopakovat tisíckrát ne-li víckrát. Je to dril? Záleží, jaký trenéři mají přístup. Trenéři by v podstatě v každém cvičení měli brankáři zdůrazňovat proč tohle ano a proč tohle ne, kdy je to vhodné použít a kdy ne. Postupně bychom s brankářem měli čím dál tím více diskutovat o volbě jednotlivých možností (např. přesunů a zákroků). Možná s i řeknete, že je nesmysl o chytání diskutovat s 11letým klukem, ale není. Tímto brankáře nutíme uvažovat o jednotlivých prvcích chytání. Začne postupně lépe vnímat sebe sama v čase (načasování jednotlivých zákroků) a prostoru (vykrytí úhlu). Tohle je přístup zaměřený na brankářovu přirozenost. Klasická drilová cvičení jsou zaměřená pouze na provedení pohybu bez „přidané hodnoty“ (viz.výše). Navíc nadměrné drilování způsobuje ztrátu přirozenosti a také může způsobit nezáživnost tréninku (většina brankářů je z nadměrného drilování otrávená). Pravdou je, že určité procento cvičení může být z kategorie drilových pro nacvičení a následné upevnění dané techniky.
Dnešní doba je zaměřená na dokonalé technické provedení jednotlivých zákroků a přesunů tzn. chceme po brankářích, aby vypadali ,, učesaně“. Ale zároveň jako trenéři brankářů pracujeme na co největší účelnosti- brankář toho musí co nejvíce chytit. Správné namixování těchto dvou věcí, je pro správný trénink a následný vývoj brankáře klíčový. Ideální poměr vám neporadí žádný trenér na světě, protože každý brankář je jiný. O to důležitější je o jednotlivých trénincích neustále přemýšlet a následně zdokonalovat. Možná ještě důležitějším prvkem je dokonale poznat brankáře, kterého trénujete. Pak víte, kolik mu můžete „naložit“ a jak s ním jednat.
Pohled Jiřího Sklenáře
Čím déle trénuji, tím více jsem zastánce herního přístupu v tréninku (= tréninku přirozenosti). Vím, že jako trenéři brankářů jsou naše možnosti trochu jiné než u ostatních trenérů, ale to nás nutí hledat nové cesty a způsoby.
Autor: Jiří Sklenář